Protest křížek po křížku

Jak bojovat jehlou a nití proti útlaku? To ukázala běloruská umělkyně Rufina Bazlova na svém pátečním workshopu Ženská tvář revoluce, který byl součástí projektu Framed in Belarus konal se v inspirativním prostředí skriptoria broumovského kláštera. Akci pořádal Broumov 2028 ve spolupráci se Vzdělávacím a kulturním centrem Broumov. Cílem bylo nejen naučit účastníky tradiční běloruské výšivce, ale i představit situaci v Bělorusku a celý projekt. 

Do vězení za špatnou barvu ponožek? 

V prezentaci Rufina Bazlova účastníkům*nicím přiblížila situaci, která v Bělorusku panuje. Už třicet let vládne tvrdou rukou prezident Lukašenko, což kolem roku 2020 vyústilo v protesty proti vládě. S masovými protesty šlo ruku v ruce i zatýkání tisíců lidí. Stačilo vyjádřit nesouhlas barvou ponožek a mohli jste skončit na několik let ve vězení. Umělkyně se zaměřila na ženské tváře revoluce, mezi které patří opoziční kandidátka na prezidentku Svjatlana Cichanouská (v exilu) nebo Maryja Kalesnikavová, která je držena v hrozných podmínkách trestanecké kolonie. 

Framed in Belarus aneb vyšitá solidarita 

Umělkyně Rufina Bazlová vedla účastníky skrze základy křížkové výšivky, sdílela své zkušenosti a představila jak svá díla, tak výšivky vytvořené účastníky z různých zemí. Navzdory různorodosti dovedností se každý účastník cítil zapojen. 

Základy běloruské výšivky si zúčastnění vyzkoušeli na motivech osob nebo tradičních vzorů. Kdo měl odvahu, mohl si vzít velké plátno a aktivně zapojit do projektu Framed in Belarus, který si klade za cíl vytvořit portréty každého nezákonně odsouzeného občana. Účast v projektu je gestem sounáležitosti, která symbolicky podpoří ty, jež postihla diktatura.  

Po celém světě se zapojilo více než 400 lidí, kterým pod rukama, pomocí křížkového stehu, vznikají příběhy jednotlivých odsouzených. Konečnou podobou bude kolektivní plátno všech vyšitých portrétů. 

„Vygooglila jsem si jméno na výšivce kterou tvořím a najednou se přede mnou objevila tvář ženy, která je v podobném věku jako já. Na výšivce drží za ruku dítě, je tedy matkou, stejně jako já. Dostala 4 roky v trestanecké kolonii. Po tváři mi začnou téct slzy. Vyšívám dál a přemýšlím nad tím, jaké mám štěstí.“ říká jedna z účastnic broumovského workshopu.