Na kole za tím, co na Broumovsku roste

Na elektrokolech půjčených v broumovském Cyklodomě jsme se vydali Broumovskem a během jediného dne prozkoumali jeho různé vrstvy. Mezi poli, vesnicemi a cestami jsme se zastavovali u lidí, kteří tu něco pěstují, vyrábějí, obnovují, pořádají nebo o něco pečují. 

Nebyla to ale cesta za „turistickými atraktivitami“. Spíš jsme se snažili dívat na (ne)známá místa jinýma očima a společně hledat odpovědi na otázky: Co je vlastně regionální produkt? Co všechno stojí za to návštěvníkům Broumovska ukazovat, a co bychom naopak měli chránit před přílišnou pozorností? Jak může cestovní ruch prospívat těm, kteří tu žijí a něco vytvářejí? A jakou roli v tom všem může mít destinační společnost?

Na celodenní studijní cestu jsme se vydali společně s kolegyněmi a kolegou ze Společností pro destinační management Broumovsko v rámci projektu Sociálních inovací. Místo zasedací místnosti jsme tentokrát zvolili kola a čtyři zastavení přímo v terénu.

Od regionálního produktu ke skrytým pokladům

První zastavení nás zavedlo do Šonova k uměleckému kováři Ondřeji Klírovi (Alchifer). Zajímalo nás nejen to, co vyrábí a jak jeho práce vzniká, ale především zkušenost člověka, který je sám součástí značky Regionální produkt Broumovsko. Co pro něj označení regionální produkt znamená? Pomáhá mu? Co od destinační společnosti potřebuje, a co naopak nepotřebuje?

Mluvili jsme také o budoucnosti. Protože často nejde o nedostatek nápadů. Člověk přesně ví, co by chtěl rozvíjet, ale mezi nápadem a jeho uskutečněním stojí čas, peníze a vlastní kapacita.

U Josefa Štěpána v otovickém Krámu s krámy, kde shromažďuje cennosti i zdánlivé zbytečnosti z celého Broumovska jsme potom otevřeli jiné téma: skryté poklady regionu. Lidi, místa a činnosti, o kterých možná sami nevíme. Nebo jejich tvůrci ani nepředpokládají, že by to, co dělají, mohlo zajímat někoho dalšího.

Právě tady jsme se dostali k důležité otázce: Musí se každý skrytý poklad stát turistickým produktem?

Úkolem destinačního managementu nemusí být všechno objevit, pojmenovat, zabalit a propagovat. Někdy může být důležitější člověka propojit s někým dalším, pomoci mu v tom, co už dělá, nebo naopak poznat, že právě autenticita, malost a nenápadnost jsou hodnotou, kterou má smysl zachovat.

Když návštěvník nejen bere, ale také něco dává

Další cesta vedla do Bio Božanova, kde nás Jirka Eliáš přivítal venkovní hostinou z lokálních surovin a vyprávěním o tom, co zde postupně buduje.

Tady jsme obrátili běžnou otázku cestovního ruchu. Neptali jsme se pouze, co si odsud může návštěvník odnést, ale také co tu může zanechat.

Dobrovolnictví může být jednou z cest. Ne jako levná pracovní síla, ale jako možnost vytvořit hlubší vztah mezi člověkem a místem. Návštěvník nemusí Broumovskem pouze projet, přespat, najíst se a pokračovat dál. Může se na chvíli stát jeho součástí, přiložit ruku k dílu, něco se naučit, poznat místní lidi a možná se také vracet.

Pro místa, jako je Bio Božanov, to současně otevírá otázku, jak podpořit lidi, kteří dělají něco smysluplného a mají další nápady, ale sami už na jejich uskutečnění nestačí.

Kultura, která vzniká z místa

Poslední zastavení patřilo Hoprichu v Martínkovicích a kulturním a komunitním aktivitám.

Tady jsme se bavili o něčem, co se do turistických map zapisuje obtížněji než rozhledna, muzeum nebo restaurace. O setkávání, poutích, sousedských akcích, příbězích a tradicích, které vznikají z konkrétního místa a vztahů mezi lidmi.

I ony jsou součástí kulturního dědictví Broumovska. A mohou být zajímavé také pro člověka, který přijíždí zvenčí. Zároveň ale právě tady musíme být citliví k hranici mezi podporou a proměnou něčeho živého v produkt pro návštěvníky.

Ne každá komunitní akce totiž vzniká proto, aby přilákala turisty. Její první hodnotou může být právě to, co vytváří mezi lidmi, kteří zde žijí.

Možná nepotřebujeme pořád vymýšlet něco nového

Když jsme se na konci dne vraceli na kolech zpět, jednotlivá zastavení se začala skládat do společného obrazu.

Na Broumovsku není nouze o nápady. Potkáváme lidi, kteří mají chuť něco vytvářet, rozvíjet svá místa, pečovat o krajinu, pořádat kulturní a komunitní akce nebo nabízet kvalitní lokální produkty. Velmi často ale narážejí na stejnou hranici: kapacitu.

Chybí čas. Chybějí lidé. Chybějí peníze. A člověk, který něco vytvořil, už často nemá sílu zároveň hledat partnery, propagovat svou práci, vyřizovat administrativu a přemýšlet o jejím dalším rozvoji.

Možná proto nemusíme na Broumovsku stále hledat nové produkty a nové atrakce. Možná se potřebujeme naučit lépe vidět to, co už tady máme.

Z cesty jsme si odvezli řadu konkrétních nápadů, jak dál pracovat s regionálním produktem, jak více propojovat místní producenty, kulturní a komunitní aktéry s destinační společností a jak se navzájem podporovat v tom, co už děláme dobře.

A také jednu širší otázku, ke které se chceme vracet: Jak může cestovní ruch pomáhat tomu, aby se na Broumovsku dobře žilo, a přitom nepoškodil právě to, kvůli čemu je toto místo jedinečné? 

Možná je právě hledání této rovnováhy jedním z nejdůležitějších úkolů pro budoucnost Broumovska.