Inspirace lotyšskou Kuldīgou I

Jak pečovat o ducha místa: inspirace z lotyšské Kuldigy

Na konci dubna přijela na Broumovsko Ilze Zariny - vedoucí Restoration Centre (Centrum obnovy památek) z desetitisícové lotyšské Kuldigy, které je vzdálené asi 80 km od města Liepaja. To ponese v příštím roce titul Evropské hlavní město kultury 2027. Kuldiga je součástí kulturního a uměleckého programu Liepaja 2027 se svými projekty na obnovu kulturního dědictví - jak hmotného, tak i nehmotného. 

S Ilze se potkala Anna Smékalová z fary Hoprich vloni na rezidenci v Hardwick Hall ve Velké Británii, kde vzniklo i jejich přátelství a začátek spolupráce mezi Kuldigou a Broumovskem. Když se následně plánovala cesta Ilzy do Martínkovic na faru, navrhli jsme ji uspořádat prezentaci jejich aktivit v Městské knihovně v Broumově v rámci akce “Jak kultura může proměnit město”. Nebyla to ale jen další prezentace o památkové péči. Bylo to setkání s konkrétním, funkčním přístupem k tomu, jak může malé město systematicky pečovat o své dědictví, identitu i komunitu zároveň. 

Kuldiga je od roku 2023 zapsaná na seznamu UNESCO díky své mimořádně zachovalé historické struktuře a okolní krajině. Historické město představuje unikátní celek, kde se dochovala kontinuita vývoje od středověku až do 20. století, a kde urbanistická struktura i vztah města k řece a okolní krajině zůstaly autentické. Jenže to nejzajímavější na Kuldize není samotný zápis na seznam. 

Zásadní je jejich chápání kulturního dědictví. Ne jako souboru jednotlivých památek, ale jako živého organismu, který tvoří nejen budovy, ale i řemesla, každodenní praxe a vztah obyvatel k místu. Právě tenhle důraz na „ducha místa“ — genius loci — prostupoval celou Ilzy prezentací.

Velmi silně zaznělo, že největší výzvou není ochrana ikonických budov, jako jsou kostely nebo historické dominanty, ale obyčejných domů, ve kterých lidé žijí. V Kuldize si uvědomili, že právě tyto domy nesou podstatnou část historické hodnoty města, a že jejich stav závisí na jejich obyvatelích. Bez jejich zapojení a pochopení nemůže ochrana fungovat.

Na tuto výzvu reagovali vytvořením Restoration Center – centra obnovy, které se stalo klíčovým nástrojem celé strategie. Nejde o instituci v klasickém smyslu, ale o praktické místo, kde se potkává poradenství, vzdělávání, řemeslo i komunitní práce. Centrum pomáhá obyvatelům s opravami jejich domů, poskytuje konzultace, organizuje workshopy a zároveň funguje jako otevřený prostor pro setkávání odborníků, řemeslníků i veřejnosti. Centrum se aktivně zapojuje do konkrétních oprav, identifikuje ohrožené objekty a spolupracuje s místními i zahraničními experty. Zároveň pomáhá zajišťovat financování a dlouhodobě buduje kapacity v oblasti tradičních řemesel.

Velmi inspirativní je také jejich přístup k rozsahu změn. Kuldiga nestaví na velkých, jednorázových investicích, ale na postupných, drobných zásazích. Tyto malé kroky mají velký efekt — jsou dostupné, viditelné a motivují další obyvatele k zapojení. Ve městě je například přísně zakázáno vyměnit stará dřevěná okna za plastová a to i přes to, že nová dřevěná si nemohou finančně dovolit všichni obyvatelé. Město však nedává granty na opravy domů, ale učí místní obyvatele, jak si je opravit svépomocí. Poskytne jim nástroje, materiál a hlavně zkušenosti, jak si dům opravit. Díky tomu si lidé vytvářejí ještě hlubší vztah k domu a městu kde bydlí, a jsou na svoji práci nesmírně pyšní. 

Zásadní roli v celém procesu hraje vzdělávání. Kuldiga systematicky rozvíjí řemeslné dovednosti prostřednictvím workshopů, kurzů a mezinárodních setkání. Nejde přitom jen o uchování tradičních technik jako nostalgického odkazu, ale o budování reálné kapacity do budoucna — lidí, kteří jsou schopni o město dlouhodobě pečovat.

Velmi zajímavý je i přesah do oblasti kultury. Projekty jako Art Spawn ukazují, jak lze propojit péči o historické prostředí s uměleckými intervencemi. Umění vstupuje do běžných domů, oživuje opuštěné prostory a mění způsob, jakým lidé místo vnímají. Na fotkách jsme mohli vidět statky podobné těm našim broumovským, které se stávají uměleckou galerií - např. ve vstupní chodbě je nainstalováno umělecké dílo a do statku tak míří pravidelně návštěvníci. Obyvatelé statku je vítají, zvou do svého domova a tím vším se kulturní dědictví nestává jen objektem ochrany, ale aktivní součástí současného života. 

Z celé prezentace si odnáším několik inspirací i pro Broumov:

potřebu vytvořit vlastní „infrastrukturu péče“ — místo nebo platformu, která propojuje lidi, znalosti a praktickou pomoc. Co kdyby v Broumově vznikla recyklační dílna, kam můžeme chodit společně tvořit, navzájem se učit novým věcem a dávat druhý život věcem, které tu už máme? Pomalu můžeme “opravovat” naše město. 

důraz na práci s obyvateli, bez nichž jakákoliv snaha o obnovu zůstane jen na papíře. Pojďme převzít zodpovědnost za naše město, za naši budoucnost a věnovat tomu náš čas a energii. Stojí to na každé*m z nás! Město pak musí vytvářet prostor a příležitosti, aby jeho obyvatelstvo mohlo tvořit a starat se. 

pojďme začít malými, konkrétními kroky, které jsou dosažitelné a přinášejí rychle viditelné výsledky. Co kdybychom znovu oživili myšlenku otevřených broumovských dvorků? Jeden rok se je povedlo otevřít, tak proč to nezkusit znovu?

dlouhodobě a systematicky investovat do vzdělávání a propojování péče o dědictví s kulturními aktivitami. Mluvme a diskutujme o dědictví, které tu máme. 

Ale to nejdůležitější sdělení je možná ještě jednodušší: duch místa vzniká ze vztahu lidí k místu, ve kterém žijí. A tenhle vztah se nedá nařídit — dá se jen dlouhodobě a citlivě rozvíjet. Kuldiga ukazuje, že to možné je. A že i malé město může být v tomto ohledu překvapivě silným příkladem. 

Na tento článek navazuje Cestovní deník z lotyšské Kuldigy od Adama Smékala, kterého jsme na jeho cestě do Lotyšska finančně podpořili.