Honza Pohl: Dobrovolnictví je pro mě i ochota vystoupit z komfortní zóny

Jan Pohl z Police nad Metují je předsedou a trenérem klubu SKI Police nad Metují. Běžeckému lyžování se věnuje odmalička a dnes svůj čas věnuje nejen trénování dětí, ale také pořádání závodů a péči o běžecké tratě na Policku. Povídali jsme si s ním o tom, co obnáší práce v amatérském sportovním klubu, kde v ní vidí dobrovolnictví a proč jsou pro něj důležitá setkávání napříč generacemi.

Můžete se na úvod představit a říct, čemu se v Polici nad Metují věnujete?

Jsem Honza Pohl z Police nad Metují a dělám předsedu a trenéra v klubu SKI Police nad Metují. Předsedou jsem od roku 2017, kdy jsme se odloučili od Spartaku Police a založili samostatný spolek SKI Police nad Metují.

Běžecké lyžování má přitom v Polici bohatou tradici. Organizovaný klub tu vznikl někdy v 50. letech jako sportovní kroužek při základní škole. Později lyžaři fungovali jako oddíl při TJ Spartak Police, a to až do roku 2017, kdy jsme se rozhodli založit samostatný klub.

Když se mluví o dobrovolnictví, považujete se za dobrovolníka?

Musím přiznat, že stoprocentně nenaplňuji klasickou představu dobrovolníka. Jako klub využíváme různé dotační možnosti a nejsou to jen peníze na samotnou činnost, ale také prostředky na odměňování trenérů. Za naši práci tedy určitou finanční odměnu dostáváme a myslím si, že je to tak dobře.

Dělat trenéra v amatérském sportovním klubu znamená minimálně dvakrát týdně organizovat tréninky, trávit spoustu víkendů na závodech a několik prodloužených víkendů na soustředěních. V létě i v zimě jsou to někdy celé týdny. Je to poměrně časově náročné a zasahuje to do soukromého i pracovního života.

Dobrovolnictví proto vidím spíš v tom, že si člověk vybere určitou těžší cestu, vystoupí ze své komfortní zóny a přináší společnosti nějakou službu. Přestože by mohl třeba jen sám sportovat se svou rodinou a mít mnohem větší klid.

Velkou součástí fungování klubu je také pořádání závodů. Proč je organizujete, když to vlastně není vaše povinnost?

Jako klub skutečně nemáme žádnou povinnost závody pořádat. Mohli bychom jednoduše jezdit na závody, které organizují ostatní kluby. Nás ale naše závody baví a organizujeme je rádi.

Hlavně je to příležitost k setkávání mezi generacemi, která při běžných trénincích tolik není. Zrovna teď připravujeme 40. ročník Běhu Broumovskými stěnami.

Sám si ještě jako dítě vzpomínám na schůzi, kde se naši rodiče bavili o tom, co si to Jirka Beran s Pavlem Kalibánem vymysleli, že takhle těžký závod určitě nikdo nepoběží a nikdo na něj nepřijede. A letos už pořádáme čtyřicátý ročník.

Co vám tahle činnost osobně dává?

Lyžování mám rád a kladný vztah k němu mám už od dětství. A nejen k závodnímu lyžování, ale i k takové té obyčejné lyžařské turistice.

Jako klub se staráme také o úpravu běžeckých tratí na Policku. Člověk má vždycky radost, když se to podaří, napadne sníh a pak vidí lidi, které by třeba jinak vůbec nepotkal, jak si nasadí lyže a vyrazí na běžky. Samozřejmě mě baví i závody. Setkáváme se na nich se spoustou kamarádů a s trenéry, kteří řeší podobné problémy jako my.

Jaké problémy dnes sportovní klub nejčastěji řeší?

V poslední době nemáme problém s tím, že by na tréninky nechodily děti. Spíš řešíme, jak motivovat rodiče, aby děti vozili na víkendové závody.

V dnešní zrychlené době existuje spousta jiné zábavy a není jednoduché rodičům vysvětlit, proč jsou závody důležité. Pro nás je závod něco podobného jako koncert pro učitele základní umělecké školy. Je to příležitost ukázat, co se děti naučily a kam se posunuly.

Pokud by se chtěl někdo do činnosti klubu zapojit, jak může začít?

Nejsnazší je přijít pomoct na závody. Je to nepravidelná činnost, při které se člověk k ničemu dlouhodobě nezavazuje. Jednou přijde, vyzkouší si to, a buď ho to chytne, nebo příště přijít nemusí.

Dělat trenéra už je větší závazek. Tam je potřeba pravidelnost a počítat s poměrně velkou časovou náročností. Pokud ale někdo bude mít zájem, rádi ho mezi nás vezmeme. Ideální je, když se zapojí rodič společně se svým dítětem nebo třeba se sourozenci. Tenhle sport není časově jednoduchý a nejlépe funguje, když se stane aktivitou celé rodiny.

Ve videu máte pod okem poměrně výrazný monokl. Souvisí i ten nějak se sportem?

Ano. Před pár dny se mi podařilo na kolečkových lyžích vyjet z dráhy a zachytil jsem o hranu asfaltu. Bohužel je tu jeden rozdíl. V zimě se padá do sněhu, v létě je ten povrch přece jen o něco tvrdší.

A kam byste čtenáře na závěr pozval?

Určitě na zmíněný 40. ročník Běhu Broumovskými stěnami. Koná se v sobotu 5. září a start je v 10 hodin na Honech u restaurace U Generála Laudona. V cíli v Machovské Lhotě u Lidmanů pak bude připravené posezení s matadory závodu, kde budeme debatovat a hlavně vzpomínat na předchozích čtyřicet ročníků.