BART III: Proluky. Co ve městě chybí, co zmizelo a co může vzniknout?

Co je proluka? Na první pohled prázdné místo mezi domy. Když se ale na město podíváme pozorněji, zjistíme, že proluka může mít mnohem více podob. Může jí být zavřená prodejna, ze které zmizel život. Park, který si v názvu stále nese svou někdejší funkci. Dům, o němž víme, že brzy zmizí. Ale také mezera v paměti nebo mezi lidmi, kteří žijí ve stejném městě. 

Právě Proluky byly tématem třetího ročníku festivalu BART, který se konal od 26. do 28. srpna v Broumově. Jednotlivé intervence spojovala snaha upozornit na témata a místa, kolem kterých běžně procházíme bez větší pozornosti.

Proluka totiž není jen místem, kde něco chybí. Je také prostorem, který může získat nový význam.

Dětské hřiště: když zůstane jméno, ale zmizí funkce

Parku naproti Lidlu neřekneme jako místní jinak než “dětské hřiště”, přestože klasické dětské hřiště bychom zde hledali už marně. Dnes je především parkem na okraji města.

Právě sem byly díky spolupráci s Dětskou galerií Lapidárium a městem Broumov umístěny čtyři celodřevěné objekty z projektu Tucet chytrých hraček uměleckého labu HRI (Highland raw idea). Objekty na pomezí uměleckého díla, herního prvku a drobné architektury bylo možné prolézat, dotýkat se jich, sedět na nich nebo si jejich využití vymyslet po svém. 

Nechtěli jsme tím říci, jak má Dětské hřiště v budoucnu vypadat. Chtěli jsme na chvíli vrátit do místa hru a otevřít otázku: Co dnes vlastně od prostoru, kterému stále říkáme Dětské hřiště, očekáváme? A umíme si ještě vůbec hrát bez předem daných pravidel? Odpověď můžete hledat až do konce září, kdy budou hračky odvezeny zase jinam. 

Makety: dnešní prázdno nebylo vždy prázdné

Nejdoslovněji pracovaly s tématem Proluk 3D makety městských bloků připravené broumovským městským architektem Janem Kubátem.

Malé bílé ostrůvky zaplněné domy rozmístěné po veřejném prostranství Broumova pracují s pamětí místa i naší vlastní. Některé části je možné z modelů odejmout a připomenout si tak stavby, které na daných místech v minulosti stály. Tam, kde dnes vidíme volný prostor, totiž ještě před několika desetiletími pokračovala zástavba.

Makety nemají být nostalgickým návratem k minulosti. Připomínají především, že dnešní prázdno nebylo vždy prázdné a že město je organický proces spíš než statická kulisa našich životů. To, jak o něm rozhodujeme dnes, bude jednou jeho další historickou vrstvou, kterou se třeba příští generace rozhodnou z bílého podstavce odejmout.

Mural na domě, který má zmizet

Jiný příběh vypráví mural na domě v Žižkově ulici, kde Marek Kulhavý alias Mára Čmára realizoval svůj vítězný návrh z veřejného hlasování. Mural vznikl ve spolupráci s Czech Illustrators. 

Dům je určen k demolici v souvislosti s plánovanou stavbou městského obchvatu, a proto město zatím neplánuje opravu jeho fasády. Právě tato dočasnost byla jedním z důvodů, proč mural vznikl právě zde.

Nemá zakrýt technický stav domu ani zabránit jeho demolici. Na nějaký čas ale obrací pozornost k objektu, kolem kterého bychom jinak možná jen prošli.

Zatímco makety připomínají domy, které už zmizely, mural upozorňuje na dům, který ještě stojí, ale stejně jako čápi na jeho fasádě může rychle zmizet.

V Kopečku 73: z prázdné výlohy místo pro setkávání

Prostor V Kopečku 73 sloužil v minulosti jako prodejna textilu. Několik let zůstával zavřený a za jeho výlohou se nic nedělo.

Během BARTu se dveře znovu otevřely. Vzniká zde společná kancelář městského architekta a spolku BrauNOW, která nemá být jen kanceláří za zavřenými dveřmi. Chceme postupně vytvořit otevřené místo pro setkávání a rozhovor o městě – prostor, kam bude možné přijít na kávu, zeptat se, diskutovat nebo přinést vlastní podnět.

Také prázdná provozovna je totiž prolukou. Nechybí v ní dům, ale život.

Kulturní (dis)kontinuity: proluky v paměti

Proluky nejsou jen fyzické. Důležitou součástí programu byl proto také křest knihy Kulturní (dis)kontinuity a následná debata o proměnách Broumovska, jeho obyvatel, identity a kulturní paměti, kterou jsme pořádali ve spolupráci s Městskou knihovnou v Broumově, a které se účastnilo 5 autorů a autorek knihy. 

Náš region během 20. století prošel zásadními historickými zlomy. Proměnilo se jeho obyvatelstvo, přerušily se rodinné a sousedské vazby, některé tradice zanikly a jiné dnes znovu objevujeme.

Proluka tak může být také mezerou v paměti místa. Pokud chceme přemýšlet o budoucnosti Broumova a Broumovska, potřebujeme se zároveň ptát, odkud jejich dnešní podoba pochází a co jsme cestou ztratili nebo zapomněli. Debata končila apelem ke všem zúčastněným, že budoucnost místa je naší vlastní odpovědností. 

Dajori u Polákových domů: proluky mezi lidmi

Možná nejméně viditelné proluky vznikají mezi lidmi, kteří žijí v jednom městě, ale jejich každodenní světy se příliš často nepotkávají.

Proto jsme dokumentární film Dajori, který sleduje život romské rodiny z Varnsdorfu, nepromítali v klasickém kinosále. Venkovní kino vzniklo přímo u Polákových domů, kde žije významná část broumovské romské komunity. Po projekci následovala debata s režisérem Martinem Pávem.

Pozvání bylo určeno všem. Chtěli jsme, aby se zde potkali místní Romové a Romky i lidé z majority a aby se z lokality, která bývá často vnímána hlavně prostřednictvím problémů a nálepek, stalo místo společného kulturního zážitku. Veřejný prostor netvoří jen domy, ulice a náměstí, ale především lidé a vztahy mezi nimi.

Šest proluk, jedno město

Čtyři dřevěné objekty. 3D modely zaniklých domů. Mural. Otevřená bývalá prodejna. Kniha a debata o paměti regionu. Kino u Polákových domů.

Na první pohled jde o velmi rozdílné věci. Spojuje je ale jedna otázka:

Co v našem městě chybí – a co by na tom místě mohlo vzniknout?

Na Dětském hřišti chybí původní funkce. Makety ukazují chybějící domy. Mural upozorňuje na dům, který má zmizet. V Kopečku 73 se vrací život do dlouho zavřené provozovny. Kniha a debata otevírají mezery v kulturní paměti, zatímco promítání filmu Dajori upozorňuje na proluky mezi lidmi, kteří se v jednom městě ne vždy potkávají.

Některé zásahy jsou dočasné, jiné mohou mít delší život. Někomu se líbí, jinému ne. I to k umění ve veřejném prostoru patří. Diskuse o tom, co do společného prostoru patří, jak má vypadat a k čemu má sloužit, není vedlejším efektem BARTu. Je jedním z důvodů, proč festival vznikl.

Umění samo problémy města nevyřeší. Může ale způsobit, že si známého místa znovu všimneme, zastavíme se a začneme o něm přemýšlet. A možná si také položíme otázku, co by v něm mohlo být jinak, a právě tím se z proluky může stát nová příležitost.