Aneta Kohoutová: I sezení na lavičce je umění

Na konci srpna se Broumov znovu promění v živé město plné umění, pohybu a sdílených zážitků. Druhý ročník BARTu – Broumovského festivalu umění zve k procházkám, dílnám, performancím i nenápadným setkáním ve veřejném prostoru. Letos s podtitulem „V pohybu“.

Za festivalem stojí kurátorka Aneta Kohoutová, která propojuje kulturní myšlení, cit pro veřejný prostor i osobní vztah k Broumovu. Ačkoliv dnes žije v Hradci Králové, k Broumovsku ji váže přátelství, prázdninové vzpomínky i chuť podílet se na rozvoji města, kde se setkává minulost s budoucností a domy s lidmi. Pracovně se Aneta pohybuje na volné noze v poli akademicko-kulturním a druhou nohou v současné době brouzdí ve vodách rodičovské dovolené. V rozhovoru pro mluví o smyslu veřejného prostoru, významu spolupráce i tom, proč by někdy i sezení na lavičce mohlo být uměním.

Co pro vás osobně znamená veřejný prostor? Máte v Broumově svoje oblíbené místo?

Veřejný prostor jsou pro mě takové dvě tektonické desky, které na sebe pořád naráží. Na jedné straně je to to hmotné a trvalé jako ulice, domy, sochy a na straně druhé to tekuté a proměnlivé - lidé, zvířata, rostliny a jejich vzájemné vztahy. Mně osobně právě nejvíc baví sledovat jejich vzájemné interakce skrze otázku do jaké míry ovlivňuje architektura nebo design veřejného prostoru naše lidské bytí a jak pomáhá spoluutvářet naše identity. Co se Broumova týče, tak to není asi jenom jedno konkrétní místo, ale spíš můj pocit prolínání jeho jednotlivých vrstev. Mám ráda, jak místní sídliště vpíjí do zástavby rodinných domů a jak cestou z nádraží projdete všemi možnými světy od industriální zóny přes opuštěná “nemísta” až po opravené kulisy náměstí.

BART staví na myšlence, že umění ve veřejném prostoru se týká všech. Co byste vzkázala někomu, kdo si myslí, že „umění není pro něj“?

Že největším uměním, o které BART usiluje je umění spolupráce a občanské participace, jako základního předpokladu spolužití na jednom místě. Tomuhle druhu umění se tedy v podstatě nelze vyhnout. Každý žijeme v nějaké síti lidských a městských vztahů, které se snažíme v rámci BARTU rozvíjet a posilovat. Zkrátka to berte tak, že v tomhle kontextu je umění sednout si na lavičku a pozorovat město.

Jaký dopad podle vás může mít festival jako BART na lidi žijící v menších městech?

Někdy mám pocit, že si život na malých městech idealizujeme představou o vřelých sousedských vztazích, kde stačí zaklepat na dveře a otevřou vám s koláčem v ruce. Ale možná je to právě naopak. Mám pocit, že se všeobecně menší města rozvíjí do šířky skrze novou zástavbu, ale ne do hloubky. Na to, že součástí měst jsou hlavně lidi, o které je třeba pečovat se rádo zapomíná. A tak místo vztahů pěstujeme spíš vzájemný strach z nového a neznámého. To se v rámci BARTu snažíme trochu prolomit, ukázat město z jiné lidské perspektivy a říct, pojďme ten prostor využívat společně a u toho se tak trochu poznat.

Jaký moment z loňského ročníku ve vás zanechal dojem, na co ráda vzpomínáte?

Loňský ročník byl speciální hlavně tím, že byl první. To už je dojem sám o sobě. A protože jsme si teprve organizačně osahávali, co to vlastně znamená udělat festival ve veřejném prostoru, tak mám v hlavě takový kolotoč milých záblesků od opravování zdi legem, které na místě vydrželo asi čtyři hodiny, přes policejní hlídku obdivující naši mozaiku s labutí po nakupování v Lidlu v kostýmu superhrdinů. Hodně si to taky pamatujou moje nohy. Každý den jsme nachodili přes deset kilometrů, bylo kolem třiceti stupňů a já měla měsíc před porodem.

Zatímco v loňském ročníku se do festivalu zapojili převážně zahraniční umělci, letos dáváte větší prostor lokálním umělcům. Byl to záměr, nebo přirozený vývoj?

V širším týmu jsme se shodli, že uděláme vždycky jeden ročník trochu větší a delší a ten další naopak víc komorní a lokální. Roli v tom hrajou samozřejmě finance, ale i produkční kapacity. Myslím, že BART nemá ambice být rostoucím festivalem, ale spíš flexibilní platformou, která dokáže reagovat na aktuální dění.

Téma letošního ročníku je „V POHYBU“, co všechno si pod tím máme představit?

Město často využíváme jako tranzitní prostor, jako infrastrukturu, která nás dovede z bodu A do bodu B. My chceme ale ukázat, že pohyb ve městě může být i zastavení se, pozorování nebo ztracení. Letošní program je koncipovaný jako taková série procházek, ve kterých skrze město můžeme objevit i sami sebe.

Je něco, co by návštěvníci letos rozhodně neměli vynechat, i když by třeba měli málo času?

Letos je program zkoncentrovaný do tří dnů a rozprostřený po celém městě, takže je v podstatě nemožné ho minout. Už jen cesta z domu na nákup vás udělá jeho součástí. Ale pokud byste měli času trochu víc a chtěli se podívat na Broumov skrze emoce, tak se přijďte ztratit s Tadeášem Polákem na jeho čtvrteční psychogeografickou vycházku, jestli si rozumíte víc s jehlou a nití, tak je pro vás středeční workshop Procházka jako vyšitá s Ilonou Mach, pokud se vám stýská po mariánských čápech přijďte na její páteční památník poslechem a jestli si chcete jen posedět, tak z náma doražte na nějaký výtvarný workshop týkající se vizuálního smogu na náměstí.

 

Festival BART se uskuteční od 27. do 29. srpna 2025 v ulicích i zákoutích Broumova. Celý program je zdarma a je otevřený všem, kdo chtějí město zažít jinak. Více informací najdete na stránkách nebo ve facebookové události.